Jdi na obsah Jdi na menu
 

Země

9. 9. 2011

Země

Země je třetí planetou v pořadí od Slunce. Je největší z planet zemského typu. Je jedinou planetou v celém Vesmíru, o které víme, že na ní existuje život. Má dostatečně hustou atmosféru, dostatek kapalné vody v povrchových oceánech. Kolem Země obíhá jediný měsíc s vázanou rotací.


 

Charakteristika Země

Země spolu s Měsícem tvoří v podstatě dvojplanetu obíhající kolem společného těžiště. Při pozorování Země z kosmu vidíme hlavně modrou barvu oceánů. 70 % povrchu Země je pokryto oceány, 30 % tvoří kontinenty. Země sestává z těchto vrstev: jádro, plášť, kůra, troposféra, stratosféra, mezosféra, termosféra. Plášť a kůra jsou odděleny tzv. Mohorovičovým rozhraním. Kůra se posouvá a „plave“ na polotekutém plášti. Teplota v centru Země je 5 100 °C, tlak 0,4 TPa.

Magnetosféra Země

Magnetické pole Země má v blízkosti povrchu přibližně dipólový charakter, ve větší vzdálenosti je deformováno slunečním větrem do charakteristického protáhlého tvaru s rázovou vlnou na denní straně a ohonem na noční straně. Nabité částice slunečního větru a plazmoidů ze Slunce pronikají do horních vrstev atmosféry trychtýřovitými oblastmi, kterým říkáme polární kaspy. Při interakci s atmosférou dochází k excitaci atomů a molekul a ke vzniku polárních září, které formují v polárních oblastech aurorální ovál. Část nabitých částic je zachycena ve van Allenových pásech, kde intenzivně září především v radiovém oboru. Magnetické pole má původ v tekutinovém dynamu fungujícím v jádře Země. Pole mění polaritu, k poslednímu přepólování došlo před 700 000 lety.

Rotační osa Země

Rotační osa Země je skloněná o 23° vzhledem ke kolmici k oběžné dráze. Rotační osa vykazuje řadu pohybů. Z nich nejvýznamnější jsou  dvě skupiny pohybů. První je způsobena poruchami dalších těles, většinou Slunce a Měsíce. Nejvýznamnější jsou dva pohyby:

  • Precese (26 000 let, Platónský rok), která představuje pohyb po plášti kužele s vrcholovým úhlem 23°. Precesi znal již Hipparcos ve 2. století př. n. l.

  • Nutace (18,6 roku) drobné zvlnění precesního pohybu s celou řadou period. Nejvýraznější je dlouhá 18,6 roku a experimentálně byla objevena Bradleym v 18. století.

Další skupina pohybů zemské osy souvisí s přesuny hmot uvnitř a na povrchu Země. V průsečíku zemské osy s povrchem tento pohyb zahrnuje oblast o velikosti cca 30 m. Nejvýznamější jsou dvě periody:

  • Chandlerova perioda (435 dní). Je způsobena vlivem netuhosti zemského tělesa, zejména vlivem oceánů.

  • Vliv tekutého jádra (cca 1 den).

 

Základní data o Zemi

Magnetosféra Země
hmotnost 5,9×1024 kg
průměr 12 700 km
hustota 5 520 kg m−3
magnetické pole na rovníku 31 μT
magnetický dipólový moment 8×1015 T·m3
průměrná povrchová teplota 13 °C
doba otočení kolem osy 1 den
doba oběhu kolem Slunce 365,26 dne
průměrná vzdálenost od Slunce  149×106 km
počet měsíců 1
oběžná rychlost kolem Slunce 30 km/s

parametry plazmatu:

sluneční vítr: n ~ 10 cm−3; v ~ 450 km/s;
T ~ 50 eV; B ~ 200×10−6 G
plazmosféra:  T ~ 50 eV, korotuje se Zemí
plazmový ohon: n ~ 0,5 cm−3; T ~ 1÷10 keV; α~ 60÷70°
hraniční vrstva: n ~ 1 cm−3; odděluje mg. pole Země od okolí

Magnetosféra Země

Fotografie Země

ZeměEvropa v nociAmerika = reliéf

1. Země, celkový pohled;  
2. Pohled na Evropu v noci (NOAA, 1994);
3. Amerika – reliéf.

Země ze sondy SeaWiFSZemě ze sondy SeaWiFSZemě ze sondy SeaWiFS
Země ze sondy SeaWiFSZemě ze sondy SeaWiFSZemě ze sondy SeaWiFS

Země ze sondy SeaWiFS (Sea-viewing Wide Field-of-view Sensor) 1998, studium fytoplanktonu.

Polární zářeHurikán DannyHurikán Emilia

1. Polární záře nad Aljaškou, 1998. Teplota byla –40 °C;  
2. Hurikán Danny, Alabama, 21.6.1997;  
3. Hurikán Emilia, STS, 19.7.1994.

GalerasDno pacifiku. Geosat.

1. Galeras - sopka v jižní Kolumbii. 1998, raketoplán Endevour, radar. Oblast 50×35 km. Od 15. století soptila asi dvacetkrát, naposledy v roce 1993
2. mořské dno v Pacifiku zjišťované radarovým měřením výšky hladiny oceánu sondou GeoSat. Průměrná výška hladiny je modifikována gravitací podmořských masivů až o 100 metrů. Černé oblasti jsou pevniny!

 

Měsíc

Měsíc obíhá kolem Země a rotuje tzv. vázanou rotací (doba oběhu a rotace je shodná). Díky tomu stále vidíme přibližně jen přivrácenou polokouli Měsíce. Měsíc je prvním cizím tělesem, na kterém stanul člověk (Neil Armstrong, 1969, Apollo 11). Voda na Měsíci byla objevena ve stinných částech kráterů a pod povrchem (Lunar Prospektor, 1998). Povrch Měsíce je pokryt regolitem (drobná drť s vysokým obsahem skla). Měsíc má malé pevné jádro obklopené plastickou vrstvou (v hloubce 1000 km pod povrchem). Je zde velké množství kráterů, které mají rozměry od milimetrů po stovky kilometrů. Několik z nich je pojmenováno i po českých osobnostech (například kráter Anděl). Původ Měsíce byl pravděpodobně spojen s dopadem velkého impaktu na Zemi v krátké době po jejím zformování.

 

Základní data o Měsíci

Výzkum Měsíce
Hmotnost 1/81 MZemě
Průměr 3 476 km
Hustota 3 340 kg×m3
Povrchová teplota 100 – 400 K
Doba otočení kolem osy 27,3 dní (vázaná rotace)
Doba oběhu kolem Země 27,3 dní
Průměrná vzdálenost od Země  384 000 km
Magnituda v úplňku –12,7
Albedo 0,07
1959  První fotografie odvrácené strany (Luna 3)
1959 První tvrdé přistání (Luna 2)
1966 První měkké přistání (Luna 9)
1969 Přistání člověka na povrchu (Neil Armstrong, Apollo 11)
1998 Nalezení vody na Měsíci (Lunar Prospektor)

Fotografie Měsíce

Měsíc - foto J. HendricksonMěsíc - kráter Copernicus, Apollo17.Měsíc - pánev Aitken.

1. Fotografie J. Hendricksona;  
2. Kráter Copernicus fotografovaný z Apolla 17;
3. Pánev Aitken. Clementine 1994. Hloubka 12 km, průměr 2500 km. Největší prohlubeň ve Sluneční soustavě.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář